Kam na jídlo v Brně? #1

Dnešním článkem si nechci hrát na žádného gastroprůvodce, spíš nějak zhodnotit jídlo a podniky, které jsem nedávno navštívila. Do některých jsem se ráda vrátila a v některých jsem byla poprvé. Aby bylo hned ze začátku jasno, já absolutně nejsem člověk, co se vyzná v kávě (nic jako "hmm jasná etiopie" nebo "nesnáším ten komerční starbucks") a už vůbec nejsem člověk, kterej by měl za potřebu někoho snižovat za to, že má rád "presso" nebo "picolo". Jo kdysi možná jsem to řešila, ale řekněme, že jsem z toho vyrostla a dnes je pro mě nejdůležitější, jak káva mi chutná. To sem píšu, protože chci, abyste věděli jaký k tomu mám vztah. Takže jaká káva mi chutná? Tak mám ji ráda kyselou a ráda si v ní hledám chutě, proto si nejčasteji dávám doubleshot s trochou mléka anebo flat white, což je to samý akorát už se mléko a káva neservírují zvlášť. To jen abyste věděli, jakým způsobem tady budu hodnotit, protože preference chutí jsou něco strašně subjektivního a to jak něco chutná mě nemusí chutnat někomu jinému. Lépe jsem se k tomu vyjádřila tady.

Jde o podniky, co jsem navštívila od té doby co jsem v Brně což je asi od půlky prosince. Taky tam není všechno, ale já taky už kolikrát rovnou začnu jíst místo, abych si jídlo prvně vyfotila. Nemám ráda takový to, jak některý holky dělají články stylem "nejlepší kavárny v Brně" a "nejlepší bistra v Brně" a "nejlepší restaurace v Brně" a vlastně z toho, že se občas nají někde venku vytřískají co nejvíc článků a já to dala takhle všechno dohromady, tak snad vám to nebude na obtíž.

Kavárna Pole je na pohled příjemná a má i milou obsluhu, ale mě tam ta atmosféra nijak neoslovila. Ani ta káva ne. Nepamatuji si jak chutnala ani nemám chuť si na ní zajít znovu. Nabídka jídla je strašně nudná, nic jsem si tam nedala, protože pannini vajíčkem, slaninou a klobásou nebo s mozzarelou a rajčaty mě nevzrušovalo, i když jsem měla hlad a sladký pro mě není jídlo. Já bych si přála vám tu kavárnu doporučit, protože jakejsi poetnciál má, ale mě osobně to tam nedostalo.


V Rebelbean jsem si poprvé dala řepový latté, no a jednou na ochutnání mi to stačilo. K jídlu jsem si dala bagel a ochutnala jsem borůvkový cheesecake. Bagel jsem měla s lososem, koprem a fresh cheese ňákej a bylo to dobrý, ale donesly nám to až když jsme měly vypitý půl nápoje, tak to mi bylo nepříjemný. Cheesecake mi velice chutnal, byl to jeden z nejlepších co jsem kdy měla, myslím že byl od LenkaPeče. Ráda si tam ale zajdu ochutnat jejich kávu.


Do Kafe a Kobliha jsem šla hlavně kvůli jejich vyhlášenému větrníku, ale asi jsem měla smůlu, protože ten karamel nahoře byl spálenej. Víte já jsem si jako malá dělala domácí karamel, takže vím jak hnusně chutná spálenej karamel a tenhle tu pachuť měl. Naproti tomu kobliha s krémem z mascarpone a malinovým rozvarem byla top. Chuťově vyvážená a můžu říct, že až svěží. Každopádně mají lepší koblížky než v Mlsné, La Donuterii a Sweet Clubu.


Už jsem se o tom vyjadřovala na instagramu, že mě ty párky z Faency Fries nijak neoslovily, tak ještě rychle pro vás. Pro mě upřímně veškeré uzeniny a hranolky nejsou jídlo, protože jsou to nutričně jídla úplně bezvýznamná a to asi hraje svou roli v mém hodnocení. Každopádně v každém hotdogu bylo něco kyselého co přebylo všechny ostatní příchutě a tím pádem já nemám chuť je zkusit znovu. Hranolky oproti tomu jsou fajn, ale nic co bych musela mít nějak často. Co mě trošku dostalo bylo, že si nemůžu dát hotdog samostatně, ale jenom za plnou cenu s hranolkami s tím, že klidně mi dají jen hotdog, ale plnou cenu mi naúčtují i tak. No a já chtěla zkusit oba že jo, tak nakonec vím řeknu, že o něco lepší byl ten islandský nebo co.


V kavárně Placzek jsem byla potřetí. Nemám tam dobré zkušenosti s obsluhou, hlavně s tou, která tam byla, když jsem tam byla poprvé, to jsem si připadala jak ve třetí cenové. Když jsem tam byla podruhé, tak jsem v prázdném přízemním patře čekala 15 minut na to než si objednám a dalších deset na kafe. Teď potřetí jsem už s obsluhou byla celkem spokojená akorát mi trochu vadilo, že kávu a jídlo mi donesli s velkým časovým odstupem. Jo to jídlo Croque monsieur sandwich mě vůbec chuťově taky neoslovil, šunka co koupíte v každém nákupáku, ještě k tomu nedopečená. Bylo to strašně nudný, klidně bych to z jídeláku vyškrtla.


Do Momenty nechodím nijak pravidelně, ale zároveň už ani nevím kolikrát jsem tam byla. Kávu mají vždycky výbornou a jejich větrník je úplně něco jinýho. Na světě jsou dva větrníky, který vždy si ráda dám a to je ten z Momenty a ten z cukrárny Sweet Club. V Momentě teď mají dokonce zimní menu a já bych si ráda časem ochutnala všechno, pokud to stihnu. Na fotce mám flatwhite s baylies a kamoš mocachino s hořkou čokoládou. Obsluha byla jako vždy milá, rychlá a vstřícná.


Do Bistra Franz jsem se konečně dostala i na jídlo. Věřím, že omeleta s parmezánem, presciutem a rukolou má své fanoušky, ale já se mezi ně nezařadím, na druhou stranu to byla jediná věc co mě z menu lákala. Na mě ta kombinace byla moc slaná a ani to pesto mi to neoživilo. Salát byl výborny s medovo - hořčičnou zálivkou, kterou s díky tomu budu dělat doma. Káva mě taky nijak neoslovila. Znovu? Spíš ne.


Oooh, tak tato kávička mi utkvěla v paměti. Byla perfektně připravená a víte já když piju dobrou kávu, tak mě to až uklidňuje a ten den jsem šla na zatracenej pracák a já nesnáším chodit na úřady, ale po téjle kávě jsem byla celkem v pohodě. Dala jsem si ji v Milady kafee ještě než se přestěhovali do vedlejšího vchodu.


Do Rébia chodím díky mámě od malička a vždycky si tam pochutnám, nestalo se mi, že bych byla naštvaná, že sakra co jsem si to dala. Pokud bych vegetariánská jídla uměla připravit tak dobře jak oni, tak je ze mě vegetariánka dávno.


Kafec brněnský je moje nejvíc nejoblíběnější snídaňová kavárna. Mají výborný úplně všechno! Já si vždy ráda dám ten jejich toust s pečení a mám ráda fazole v tomatě, tak přidávám i fazole. Wafli jsem měla jenom jednou, protože sladký já moc nemusím. Cukry si doplňuji alkoholem a to buď prosecem nebo teď nově mimosou. Mají tam místa dost a v létě i zahrádku, takže pro mě je tato kavárna báječný místo na brunch, kde kdybych mohla, tak jsem každý den.


Do Štatlu na Svoboďáku bych asi nevlezla, kdyby všude jinde nebylo obsazeno, ale není to tam vůbec špatný. Točí Poličku a jiný dobrý pivovary. Neměla jsem moc hlad, tak jsem si dala jen něco malého, paštiku jsem měla naposledy v Paříži, protože já tady ty jídla nemusím, ale zkusila jsem si tu kančí, protože jsem si řekla, že vyzkouším něco co jsem ještě neměla. Byla výborná! Taková masová, vůbec jsem tam tu chuť jater necítila a pokud se tam ještě někdy dostanu, tak si ji dám znovu. Kamoš má houbové rizoto, který prej bylo dobrý, já nevím já houby nejím.


Do téhle kavárny se taky jen tak nevrátím. Dala jsem si dva z jejich speciálních nápojů a ani jeden mě neoslovil. První byl Bombardino (na fotce), no i na Svoboďáku ve stánku jsem měla lepší a druhý byl svařený... no prostě mléko s baylies a to taky nic moc. Bylo to strašně moc horký a fakt jenom mléko, nic co by mi ty chuťový buňky přesvědčilo, že bych si to měla dát znovu nebo to někomu doporučit. No a na rolovanou zmrzlinu mě Mada Ice Cream taky nenaláká.


Bistro Babinský je další místo, kam si jen tak nezajdu. Ne, že bych vám to nechtěla doporučit, já raději doporučuju než nedoporučuju, ale ten svařák byl tak kyselej a to koření, které v něm mělo být nebylo vůbec cítit. Navíc ta obsluha měla na háku, ti lidi co seděli kousek od nás taky něco vraceli, ale jinak to tam vevnitř je krásný.


Stopkova plznice je hospoda, kam posílám všechny turisty na dobré pivo a české jídlo v jedné z nejstarších hospod v zemi. Na to, že jsou v centru nemají ceny nijak zvlášť přemrštěný, starají se tam o vás hezky a jídlo mají báječný. Akorát teď hledají nového kuchře, tak nevím jak to tam dál bude.


Nejlepší vejce Benedict v životě jsem si dala v Cafe Bavard, vážně půjdu na ně ještě mockrát! Jako kávu si dám capuccino, protože flat white jsou zbytečný peníze navíc, ale ty vejce si zopakuju strašně ráda. Už jsem ochutnala hodně vejcí upravených na tento způsob, ale tohle mě dostalo křupavou bagetou namazanou máslem, teplou stoprocentní šunkou, vejci se rozpadajícími a báječnou holandskou. 


Dala jsem si tam i tyto lívance, jak jsem byla v rauši z těch vajec, tak jsem si myslela, že tam budou mít dobré všechno, ale ty lívance ne-e. Byla tam jako posypka hlavně nuttela, lískový ořechy, křížaly, ňáký rozinky, jablko, banán, pomeranč, vevnitř ještě tvaroh, skořice a ňáký sirup. Já nevím jestli je to normální nebo jestli dělal jiné lívance a pak si řekl "Jeh!" a rychle z toho udělal ty moje a proto jsem tam toho měla moc, nevím. No jednou jsem do toho kousla a pak jenom čuměla do mobilu a obsluha mi mezitím nabídla, že mi to zabalí, což jsem neodmítla.



Kde zmíněné podniky jsem vám dala do mapy, kterou najdete v postraním panelu nebo si to můžete vygooglovat. Tu mapu jsem, ale chtěla mít vlastní, protože mi to přijde dobře interaktivní. Mám v plánu vám udělat podobný článek i z Londýna a třeba za čas se zas něco nahromadí, tak vám znovu něco sepíšu. Tady je odkaz. Tu mapu si může vytvořit každý, napadlo mě to tak, že jsem chtěla mít vlastní mapu toho, kde jsem byla a zároveň to moct veřejně sdílet. 

Zaujalo vás některé z mých doporučení?

Je Tinder sex-app?

Tento článek jsem se rozhodla sepsat, protože mně zaráží, jak strašně moc lidí bere tuto appku staromódně. Tinder vznikl v roce 2012 a v roce 2019 ho lidi berou pro mě nepochopitelným způsobem. Takže jak to berou? Jako appku, kde si najdou zábavu na jednu noc nebo se stanou zábavou na jednu noc. Přijde mi to strašně hloupý zavrhovat něco co ještě nezkusili, jasně nebudu pokrytec spousta chlapců mě tam nabízí zmínenou zábavu na jednu noc, ale pro mě není nic jednoduššího než si ty ubožáky zablokovat nebo si z nich udělat prdel. Ovšem existují i normální lidi, co využívají tuto aplikaci. Navíc mám v okolí hned několik kamarádek co si přes Tinder našli partnera nebo partnerku, se kterou mají báječný vztah. A jaké jsou tedy moje zkušenosti? No řeknu vám jich pár (čti všechny co jsem měla) v následujících odstavcích.



Jim
Moje úplně první rande z Tinderu. Chlapec byl původem z Francie a z dvojčat. Fakt pěknej chlap, pracovitej, vtipnej, šikovnej a neskutečně nesmělej. Kdybyste slyšeli, jak se mu klepal hlas, když jsme spolu poprvé naživo mluvili, tak by se vám zaručeně podlomila kolena z toho, jak někdo takový může být rozklepaný z někoho jako jsem já. Randili jsme spolu jsme spolu pár měsíců, ale pak se nám rozdělili cesty. První fajn zkušenost z Tinderu.

Michael
Hah no k tomuhle klukovi jsem se dostala díky tomu, že jsem se nasrala na jinýho kluka. Takže ten jinej kluk byl jenom známej, ale vůbec nic mezi námi nebylo a ani jsem nenaznačila, že by mohlo být. Ten týpek mě jednou pozval na pivo a já neměla problém tam dojít, protože sakra jenom pivo ne? No dali jsme si sraz na určitý čas a já tam na tu dobu přišla, on tam ještě nebyl mě to nevadilo, šla jsem k volnému stolu a dala si drink. On tam přišel asi o půl hodiny později a jenom na mě mávl od baru a na tom baru zůstal ještě s někým. Zatraceně, tak proč mě tam zval, když tam se mnou evidentně vůbec nechtěl být? No tak říkám 'jebat' a otevřela Tinder. Napsala tomu nejhezčímu klukovi, který mi zrovna psal "Co děláš?" a Michael, že nic zvláštního a že jestli nechci zajít na drink a já že jasně, no a během půl hodiny jsem seděla ve stylové, londýnské hospodě se vtipným a pěkným Australanem. Víte jak vypadá Even Petters? Tak nějak vypadal můj Michael, se kterým jsem pár měsíců randila, než se zase vrátil do Brisbane. btw první zmiňovaný týpek mi ten večer napsal asi o tři hodiny později, že kde jsem a nedávno, že jestli se nechci někdy sejít. No jedině, že by mě to zase navedlo na super rande se super klukem. Druhá fajn zkušenost.

Just
Stímhle klukem jsem šla na normální rande a během povídání u piva se z nás stali kamarádi než dva lidi, který se navzájem přitahují. Dodnes si píšem jak se daří nebo nedaří, v Londýně jsme spolu chodili nakupovat a zase na pivo. Měli jsme společný humor a většinu názorů. Třetí fajn zkušenost.

Andrea
Tak tohle byla asi moje nejbáječnější zkušenost z Tinderu! V létě jsem sama jela k moři do Bournemouth a napsala si do bia, že jsem zrovna v tam a že jestli někdo chce jít na pivo. Ozval se mi mladý Ital Andrea. Byl to tak strašně v pohodě týpek a svým chováním mě přesvědčil, že ta mladší generace je lepší než ta naše. Ty mladší lidi co se s nima bavím jsou víc otevřený, pokorný, milí, míň materialistický a namyšlený, bez vyjímky takový jsou všichni mladší lidi než jsem já a Andrea je mezi nimi hvězda jasná, usměvavá. Ten kluk mi dal asi nejlepší večer minulého roku a vůbec nic za to nechtěl. Čtvrtá fajn zkušenost.

Tohle sem nepíšu jako chlubení se jaký jsem měla štěstí na Tinderu, to vůbec. Jde spíš o to, že pokud to člověk bere jako sex-app, tak to pro něj bude fungovat jako sex-app. Šla jsem na Tinder rande 4x v životě a za každý jedno jsem ráda. Zkuste si při psaní s těma klukama používat rozum a ne ego a třeba si zažijete, tak skvělý zážitky jako já.

Jinak mám pro vás ještě malý tip. Víte jak poznáte ty trotli, kterým jde jen o sex? Vždy se zeptají co hledáte na Tinderu, v nejhorším případě "Copak tu vlastně hledáš? :)" to já okamžitě házím do bloku. Tihle jsou jasný. Možná si říkáte, že to moc hrotím, ale jestli téhle appce nakonec dáte šanci, tak si na to přijdete, ale upřímně dejte jí šanci.

Napište mi jaké máte vy zkušenosti s touhle appkou pokud ji používáte.

5 věcí co bych ráda tento rok zvládla

Nedávno jsem se vrátila z Anglie a přihlásila se na pracák. Užila si vánoce i konec roku ovšem už je čas myslet na to co bude dál, protože jsem člověk co rád plánuje s vědomím toho, že moc dobře ví, že to nakonec všechno bude úplně jinak. I tak mám pár plánů, se kterýma bych se vám ráda svěřila. On o tom člověk sice nemá mluvit dopředu a spíš konat, ale já si to ráda tímto způsobem ucelým.


Cestování

Začnu tím co si dávám jako jednoduchý předsevzetí každý rok. Tento rok bych ráda navštívila konečně Budapešť a Krakow. Už jsem se bavila s holkama, co by rády tato místa taky navštívili, tak snad mi to konečně tento rok vyjde. Původně jsem chtěla jako aupair do USA, ale čím dál víc cítím, že touhle cestou se tam asi vydat nechci. Raději bych jela do Kanady a prostřednictvím peněz vydělaných tam bych ráda procestovala Ameriku, ale na to je čas jelikož Kanada není věkově omezená. Dále bych ráda navštívila nějaká česká města, kde jsem ještě nebyla. Tak uvidíme co vše se mi povede.

Instagram

Na svůj instagram, kde mě najdete pod přezdívkou "malasvine" bych raději než pěkný obrázky dávala tipy ohledně věcí co se dovím a to z každého odvětví. Ono účtů, kde najdete jen hezký obrázky je halda, ale mě by se líbilo lidem i pomoct a něco jim předat.

Blog

Když jsem byla v Anglii, tak jsem veškerý svůj volný čas trávila někde venku. Buď jsem byla v těláku nebo někde na výletě a na blog jsem tak neměla čas a upřímně ani chuť. Ráda bych ale zase aspoň jednou za měsíc sem něco dávala. Hlavně o svých zážitcích z cestování, protože co si budem sice bych to klidně mohla házet jen na instáč, ale všemi deseti se to píše líp. Navíc já absolutně miluju tu zpětnou vazbu od vás, to jak je vidět v komentářích, že jste článek opravdu četli, že se kolikrát v mých myšlenkách vidíte, mě to strašně žene krev do žil a ráda bych konečně tenhle blog vedla pravidelně a dlouhodobě. Mimo jiné jsem si založila i účet na youtube, kde mě najdete jako "Barb Makes Photos", kam bych chtěla přispívat videy ze svých výletů. Už jich tam pár mám, je to všechno plné tipů a rad, tak budu ráda za zhlédnutí i odběr.

Kurzy

Tak zaprvé bych si ráda konečně udělala řidičák, protože je ostuda, že ho ve svém věku ještě nemám, ale vždycky nebyl čas nebo peníze. Dále bych velmi ráda konečně udělala jeden kurz, po kterém toužím už snad šest let! Nechci zatím říct o co jde, protože se znám a hlavně vím, jak se život dokáže zamotat, ale teď vás jen poprosím ať mi s tím držíte palce. Víte já jsem si na své sociální sítě nikdy nevěšela své úspěchy o tom jak jsem dostala nějaký diplom nebo něco ohledně toho co jsem zvládla v rámci fotografování a myslím si, že většina mých sledujících do těď neví co já v té Anglii dělala a proč jsem tam byla, ale pokud by se mi povedlo získat ten kurz, o kterém mluvím, tak mi věřte, že to samou radostí okamžitě vykřičím do světa!

Osobnost

Minulý rok jsem velmi dobře zapracovala na svém chození pozdě a musím říct že úspěšně. Jedinkrát jsem nepřišla pozdě do práce a na srazy s přáteli jsem přišla pozdě jen jednou a to bylo, kvůli demonstraci. Taky jsem se v předchozích letech naučila mít ráda sama sebe, nesoudit ostatní, respektovat odlišné názory a brát lidi takový jací jsou, místo toho, abych jim nabubřele říkala, co by měli (puberťačka Barča). Naučila jsem se, že drahé oblečení je opravdu k ničemu, když kvalita pokulhává a že nemá žádný smysl za takové věci utrácet jenom protože je to dobrá značka, takže všechny moje "posh" kousky dnes leží netknuté ve skříni, protože na Vinted nemám nervy a tím se dostávám k tomu, co bych se sebou tento rok chtěla udělat. Tento rok bych ráda pracovala na své trpělivosti. Já nejsem moc nervák ani panikář, ale klidně si zanadávám na blbosti a pak se sama sobě směju nad jakými blbostmi já se zbytečně vztekám. Jelikož se mi to na mě nelíbí, tak s tím zase budu něco dělat a za rok vám povím, jak jsem pokročila.

Neberu to vše jako předsevzetí, protože když člověk chce něco udělat, tak to udělá hned, ale já to mám ráda sesumírovaný a máte vy nějaké plány se sebou, který byste rádi určitě zvládli?

Novoroční předsevzetí, která konečně dodržíte

Dali jste si včera nějaké Novoroční předsevzetí? Vyhledala jsem si o nich pár článků a dost lidí s nimi dost bojuje, ale nebojte máte tu mě a mám pro vás tipy na Novoroční předsevzetí, která určitě dodržíte, minimálně jedno ano. 



1) Nezhubnu
Každý rok se snažíte udělat něco proto, abyste zhubli a myslím, že vás to popadne i během roku zejména v době, kdy se plavková sezóna nezadržitelně blíží. Nakonec roku pak skončíte se dvěma a více kily navíc a slibujete si, že další rok už určitě začnete. Pokud máte takovou zkušenost, ale i pokud nemáte, tak si toto předsevzetí dejte. Navíc kdo a proč by přestal chodit na kafíčka a dortíky hm? Pro sraby mám alternativu: nepřiberu moc.

2) Nepřestanu kouřit
Další ze stálic Novoročních předsevzetí, kdybyste opravdu chtěli přestat, tak k tomu nepotřebujete tradici Nového roku no ne? Pokud jste si to předsevzetí dali, jak dlouho jste ho dosud vydrželi? Do Novoročního piva po Novoročním ohňostroji? Kuřte dál.

3) Nebudu šetřit
"A budu více šetřit a méně utrácet za kraviny" řekla Bára a objednala si Happines Planner, který používala, tak první týden maximálně. Jak říkal Emanuel Ridi v pořadu S Italem v kuchyni - nešetřete. Jak říkají všichni ti samozvaní life koučové, mějte radost z každodenních maličkostí. Kupujte si ty blbosti, který nepotřebujete a nešetřete.

4) Budu více číst
Haha, haha a ještě jednou haha. Nevím proč, ale ženský o sobě strašně rády prohlašují, že čtou. V okolí je pěknej chlap a ta co chce být zoufale zadaná na vás najednou vyhrkne "a už jsi četla tu novou od Nesba" a vy zmateně, protože jste se do teď bavily o něčem jiným "eech" a ona "no jo ty vlastně moc nečteš". Ano já Bára S. moc nečtu a nepřipadám si méněcenná, já mám radši komiksy a vždy jsem měla radši komiksy. Díky Máňám jako tahle jsem si říkala, že bych měla více číst, ale seru na to, budu méně číst, protože si nepřipadám jako kretén, když přečtu jednu knihu měsíčně. Mám svoje čtecí období za sebou, zatím mám načteno to co jsem vždy chtěla mít načteno a jedno z mých předsevzetí je, že budu méně číst! Navíc balící metoda zhodím kámošku před někým, kdo se mi líbí nikomu štěstí nepřinesla.

5) Budu méně (více) chlastat 
Platí jen do chvíle, dokud neodezní postsilvestrovská kocovina. Navíc to máte hned na Novej rok ňáký to hospodský dostaveníčko, protože jak na Novej tak po celej že? Pak máte hned v lednu nějaký oslavy narozek že? Tam přece nemůžete chybět a narozky se musí zapít. Hele taková dobrá rada nad zlato, pokud víte, že budete slavit hodně, nebo zas tak moc chlastat neumíte tak si vemte nějakej tartanovej šátek, kterej si můžete koupit kdykoliv, ale pro Boha neberte si šátek od Alexandra McQueena! Takže chlastejte víc, čím více chlastat budete, tím dříve s tím budete muset skončit (na proti-alkoholním).

Dobré rady ne? Konečně víte jak dodržet všechna předsevzetí a za rok bez výčitek si je všechna odškrtknete jako splněná. 

A to se vyplatí!

Recenze: NYX Epic Ink Liner


Po celkem dlouhé době jsem změnila značku svých linek. Vyzkoušela jsem jich hodně, ale nakonec se mi nejlépe pracovalo s fixem od Maybelline, víc jsem psala tady. Když jsem si potřebovala koupit už nový rozhodla jsem se zkusit něco nového. Na těchto linkách mně zaujalo, že nanášíte barvu štětečkem. Takže ano aplikace je jednodušší než s kterýmkoli fixem co jsem měla v ruce. Krásně se dá vytvořit slabá linka i silnější a není vůbec potřeba nějak tlačit.


Horší je to s pigmentací, která není úplně obstojná. Jako černou linku jsko uhlí na první dobrou nevytvoříte, což s fixem od Maybelline nebyl problém. Ovšem když uděláte dvě vrstvy, tak už je to lepší. Já jako alergik mám problém s tím, že celkem často slzí oči. Čili, když mám svůj den, tak si vezmu prášek a když "záchvat" odezní a pak se líčím. Těmhle linkám stačí, abyste měli vnitřní oko jen malinko vlhké a už se doslova rozpíjí do ztracena. Taky docela dost lezou do jemných linek což na mé celkem mladé pleti je dost zarážející. Mám teď namysli úplně ty jemňoučký linečky a překvapivě to se mi s fixem od Maybelline taky nestalo.


I když jsem kreslila tohle srdíčko, tak se linky rozpíjely. Já si je znovu tedy nekoupím. Aplikace s němi je suprová, ale pigmentace a rozpíjení mi nevyhovují.

A co vy máte s tímhle produktem zkušenosti?

Byla jsem ve WB Harry Potter studiích


Asi před měsícem mne navštívily kamarádky z Česka tady v UK a mimo jiné jsme se byly podívat ve studich, kde se natáčel Harry Potter. Řekneme si to všechno krok za krokem, aby vám článek dal co nejvíc informací, kdybyste se tam vydali.

Lístky jsem koupila asi 5 minut po tom co jsme se domluvily, že přijedou. Je lepší je koupit hodně dopředu, protože návštěvnost je vysoká a lidé se tam sjíždí z celého světa. Za základní lístky jsme každá zaplatila cca 38 liber.

Cesta do studií  může být pro nemístní složitá. Nejlepší je asi dostat se na stanici Euston, na kterou jede červená linka metra. Na Eustonu kupte zpáteční lístek na Watford Junction, který je 2 zastávky od Eustonu. Na Watford Junction vystoupíte a z autobusového nástupiště 4 jezdí speciální autobusy do studií. Autobusové nástupiště samozřejmě najdete hned u východu z vlakové stanice. Už tam si nachystejte vytištěné vstupenky, chtěli je vidět. Já je neměla, ale prostě jsem jen ukázala mail v mobilu s potvrzením o koupi a tak mě pustili a možná jsem taky měla štěstí na lidi. V tom speciálním autobuse si zase budete muset koupit jízdenku, kterou si taky schovejte na zpátek.

V autobuse po chvíli začne hrát typická HP hudba, přivítají vás a pak se v televizích objeví herec, který hrál Luciuse Malfoye a řekne vám co vás čeká. Následuje video, kde vám podrobně vysvětlí co a jak s lístkama. Buď je máte, tak jdete rovnou do fronty nebo je nemáte, tak si je v mašinách vedle vchodu vytisknete. Taky si můžete tu rezervaci vytisknout jít k budkám, tam to oskenujou, dají lístky a jdete do fronty. Já jsem je musela vytisknout, zadala jsem číslo rezervace a příjmení a enter a nazdar. Sice jsem nepotřebovala, ale jedna paní co tam byla zaměstnaná mě ze začátku naváděla. To bylo milé. Jo ty mašiny jsou dotykový a chcou pořádnej stisk, takže my co jsme zvyklí na iphone můžem být z té vynucené drsnosti mimo. V té další frontě vás čekaj takový ty klasický securiťácký prudy a pak už jste ve studiu.

Ještě před vstupem je šatna, kterou nemusíte platit a je jedno, kolik si tam čeho dáte a taky tam jsou suvenýry. Ty doporučuju prohlídnout ještě před prohlídkou, protože po ní už se to nedá. My jsme tam s holkama měly dost prostoru a pak už jsme jen šly na jisto a hlavně jsem měla dost času si promyslet jestli to co jsem si vybrala doopravdy potřebuju. 

Prohlídka začíná u přístěnku pod schody, kde se počká až se sejde větší skupina lidí. Pak vás pustí do menšího sálu, kde vám ukáží plakáty HP z celého světa a pak jde zajímavé video, kde mluví producenti HP. Pak jdete do kinosálu, kde vám krátkém filmu řeknou něco o studiích hlavní 3 protagonisté. Pokud tam opravdu půjdete nebudu vám kazit překvapení z toho, kde je vchod.

Začínáte hlavním sálem, který bylo podle mě mnohem menší, než jsem si představovala. Taky tam je počítadlo kolejních bodů, kterýho jsem si ve filmech nikdy nevšimla! Dále jsou představeni všichni režiséři, víte že práce byla nabídnuta i Stevenu Spielbergovi, ale chtěl některé části animované, tak z toho nakonec sešlo. 

Ve studiích to není tak, že máte část jen s parukami, pak jen s kostýmy, pak jen s kulisami atd. Je tam tak, že to spíš souvisí se scénami ve filmu. Takže kostýmy z plesu u rekvizity na punče z plesu. Nebo "ohořelého" kostýmu Umbridgeové byli ty její nařízení na zdi atd. 

Překvapilo mně jak jsou jednotlivé kulisy malinké a jak se tam ti herci mohli vejít? U nějakých kulis tlačítka co dávají rekvizity do pohybu. Můžete si tam zkusit let na koštěti Londýnem. Vzít koště při vyslovení "up". Podívat se do zrcadla z Eriseru. Prohlédnout si Brumbálovu pracovnu a učebnu na lektvary či obranu proti černé magii. Dál se dostanete mezi ty prostorově větší rekvizity, které jste viděli na ministerstvu kouzel například. Pak musíte projít zapovězeným lesem, plnýho pavouků, mlhy a různých zajímavostí o tom jak vznikal. Vlastně u všeho máte dopodrobna vysvětlený postup vzniku a délku procesu vzniku, ať už rekvizity nebo masky nebo kulisy. Hned po vyjití z lesa jste na nástupišti 9 a 3/4, kde stojí i vlak do Bradavic. Do něj se můžete jít podívat a objevíte různá kupé z různých dílů. Na proti opravdovému vlaku je i "vlak" se sedačkami u green screenu, kam sednete a jakože jedete do Bradavic. Tady je jasný, že všichni chtějí sedět u okna a nás poslali na místo, kde bylo jen jedno u okna a to druhé mělo prostor pro vozíčkáře. Nechápu proč mě tam poslali! Rovnou jsem se proti tomu ohradila, udělala menší bengál a dostaly jsme s kamoškou normální kupé. Prostě kdo ví jestli se tam znovu dostanu, tak proč bych si to měla kazit blbým flekem.

Za stanicí je už občerstvení. My jsme si každá dala hot dog a máslový ležák. Holky říkaly, že na ně byl moc sladkej, ale mě byl celkem po chuti, tak jsem ho za jednu dopíjela. Plastové džbánky jsme si mohly nechat, když už jsme za připlácely. Samozřejmě si nemusíte za každou cenu něco koupit a jít dál, kde je venkovní zóna. Jo bacha WC nenajdete v prostoru, kde je občerstvení, ale při vchodu do dalšího studia a první WC najdete před zapovězeným lesem u Hagridových kostýmů. Takže zpět ven. Venku stojí kouzelnický autobus, dům Dursleyových, dům Potterů v Godricově dole, sochy z kouzelnických šachů a ten most, který nevím jak se jmenuje, ale nakonec ho vyhodili do povětří. Pak si můžete udělat fotku na Hagridově motocyklu a ve Weasleyvých trabantu a vstoupíte do druhého studia.

Jedno studio se jmenuje J a druhé K, jak už vám asi došlo podle Rowlingové. V K se ty rekvizity, které se pohybují například mandragory nebo mimiValdemort. Jsou tam taky všechny ty nestvůry - bazilišek, draci, ďasovci, Gringotovy skřeti, ale i Doby. Po prohlédnutí všech maket můžete jít do Příčné ulice, kde to vypadá úplně přesně jako ve filmu. Já vím, že je to jasný, ale takhle po tom všem mě to tam překvapilo. Zase, ale nevím jak se celý štáb vešel. Pak si můžete prohlédnout 3D modely skoro všech místností a bradavic, to se přiznám to mně moc nebavilo. Dále vejdete do sálu, kde vám vyrazí dech obrovský model Bradavic. Na ten se točili všechny ty letecké záběry. Model je propracovaný do nejmenšího detailu a různé lucerny a pokoje se neustále rozsvěcují a zhasínají no je to prostě kouzelné. Poslední místnost v rámci prohlídky je plná kouzelnických hůlek a na každé z nich je jiné jméno, je totiž věnována celému štábu.

Prohlídka končí zase v suvenýrech, kde už bylo narváno, ale byla jsem si jistá, že beru Nebelvírskou šálu, Brumbálovu bezovou hůlku a čokoládovou žabku, kde jsem měla Salazara Zmijozela. No doufala jsem, že tam budu mít napoprvé Brumbála jako Harry.

Tento výlet byl pro mne splněním si snu. Jsem strašně ráda, že holky přijely a zašly tam se mnou, já jako normálně jsem všude sama, ale zrovna tam jsem sama jít nechtěla. Určitě tam bežte dopoledne ať se nemusíte starat o čas a můžete vše v klidu projít, přečíst, vyzkoušet, vyfotit, najít, najíst, vyčůrat atd. Někteří lidé dokonce měli nějak sešit, do kterýho si v různých sekcích dávali razítka. Nevím proč my jsme ho nedostaly, ale určitě se na ten "passport" zeptejte, protože mně štve, že jsem ho neměla a neměla kam sbírat ta razítka! Víc fotek jsem se nedávala, protože jich mám strašnou haldu, ale na svým soukromím facebookovým profilu jich mám víc veřejně, tak jestli chcete vidět víc LINK.

Kdyby vás cokoli zajímalo zeptejte se v komentářích.

Tak se zatím mějte pěkně! 




















Ten můj Oslo trip?

To vám hned na začátku povím to vám byl průser. To lidi, kteří mě nemusí si to s radostí přečtou 5x. Já vám to i tak všechno vyklopím, protože no co no.

Takže, začalo to tak, že jsem objevila mega levný letenky do Osla, tam i zpět za 20 liber. No nekupte to, i kdybyste tam nakonec nejeli. Tak já jsem je samozřejmě vzala, datum jsem naplánovala pěkně po výplatě, protože Oslo je drahý a deputy zónu je škoda nevyužít no ne? Pak jsem si sehnala hostel v centru. Ten byl dražší než letenky, ale furt v pohodě cena za 2 noci. No a už jsem se mohla těšit. A taky jsem se těšila. Sháněla různé tipy na kavárny, bary a hlavně co vidět v Oslu. Projela jsem blog TerezainOslo, která tam má o Oslu speciální kategorii no byla jsem připravená na splnění si jednoho ze snů a to vidět Oslo.




No a teď už se mi to bude psát hůř. Ten průser co se mi tam stal začal hned po příletu na letiště. Chtěla jsem si koupit jízdenku do centra, ale moje karta nefungovala. Řekla jsem si, že v pohodě zkusím to znovu zase se objevil nápis "declined" to už mi bylo divný, ale tak zkusila jsem druhou kartu ještě z Česka, na který mám peníze pro akutní situace. Ta byla přijata s pomocí řídiče autobusu jsem tedy nakonec jízdenku koupila a řekla jsem si, že půjdu vybrat, když to mojí kartu nepřijímá. Jdu k ATM bankomatu a zase "declined" na anglickou i českou kartu, to už mi začínalo být špatně. Zavolala jsem tedy do svojí banky, řekla jsem si totiž že je do zahraničí zablokovaná a že jim akorát řeknu ať jí odblokujou a hotovo. No tak jsem se tam po 15 minutách dovolala a já tam mám jedno 12cti místné heslo a jedno 8mi místné heslo a teď jsem z každého po paměti musela říct 3.4. a 8. a z toho delšího zase třeba 5. 9. a 11. a to vám bylo strašný peklo v té nervozitě říct do telefonu správně, taky než mi došlo, který z těch dvou po mně chce, pak jsem to myslím 3x spletla no katastrofa... Když jsme se s operátorem konečně dostali k mému účtu, řekl mi, že moje karta bloklá není no to se mi ulevilo, jenže on dodal "vaše karta nefunguje mimo UK". No to se mi řádně podlomila kolena! Tak jsem se ho zeptala jestli mi to nemůže nastavit, abych tu kartu sakra mohla použít, že jsem v Oslu a že těch cca 200 liber co mám na jiné kartě mi v nejdražší zemi v EU nestačí. A on mi na to řekl, že jsem jim měla dát vědět než jsem odjela. Trochu mi to přijde, jak kdybych se jich měla ptát na svolení k vycestování. No musela jsem řešit dál ptala jsem se, do jaké banky bych si mohla jít vybrat peníze "máme banky jen v UK". To už jsem si byla jistá, že jsem v trapu. Nakonec mi poradil ať zkusím najít bankomat ATM link, ale žádný takový jsem nenašla. Ze zkušeností svých i známých mi přijde, že angličáci mají speciální trénink na větu "I'm sorry but that's all I can do for you.".

Odjela jsem do centra a našla svůj hotel po 10 minutách i s cigárem, protože kámové fakt jsem byla v centru. Tam jsem jim vysvětlila situaci a nechali mě nabít si telefon a použít jejich wi-fi k vyřešení situace. Zvolila jsem si, že když nemám dostatek peněz na ubytování a ani si nemůžu zjistit kolik můžu utratit z české karty, že tedy radši pojedu domů a to nejbližším letadlem. Já jak jsem pitomá, tak jsem mohla jet už za hodinu jenže jsem si nezměnila čas na hodinkách a tak jsem si žila v tom, že odlétá tak za 3 minuty a vybrala jsem let na cca na 7 ráno. Bylo mi celkem jedno, že platím raketu za letenku hlavně, že ji mohu zaplatit. Vzhledem k tomu, že mám stažených pár aplikací různých leteckých společností, tak nebyl problém si tohle vyřešit přes internet. Ufff. No do teď jsem vděčná, že jsem to mohla vyřešit takto.  Protože kdybych to nemohla zaplatit přes net, tak nevím co by se mnou bylo. No představte si to, jste v cizí zemi, máte na kartě peníze a nemůžete je použít.

Po zaplacení letenky jsem šla zpět na nádraží a koupila jsem jízdenku na letiště pro studenty a doufala, že nebudou chtít ISICa, kterýho jsem ztratila už když jsem byla na vysoké. Víte, když mi nešlo zaplatit klasickej dospěláckej lístek, tak jsem byla dost nervózní, protože mi naskočilo, jak se v noci dostanu na místo, které je 11km od centra, no nakonec mi šel zaplatit právě ten studentskej. Během nákupu u nějaké mašiny, protože žádnou klasickou budku tam neměli do mně začal valit nějakej asiatec, že prej jestli ten vlak jede na letiště. Myslím, že moje výrazivo v obličeji dávalo dost jasně najevo, že se v současné situaci nehodlám s nikým bavit. Zatraceně!!! Byli jsme u nástupiště, kde jezdí jen a jen a jen express vlaky na letiště proč se mě na to do psí prdele ptá zvlášť, když vidí, že něco dělám a jsem u toho pěkně nervózní! Fakt jsem se regulérně klepala, že nebudu moct koupit i ten studentskej lístek. Tak se mi poprvé v životě stalo, že jsem někomu nepomohla a zakřičela na něj "leave me alone!!!" (přek. nech mě být!!!). Já jsem tam totiž nebyla jediná, bylo tam spousta lidí co jen seděla a koukala. A ten kretén si ze všech těch lidí vybral zrovna nervózní Barču, takže se ani moc necítím špatně víte, protože pak jsem se některýma dala do řeči a všichni jsme mluvili anglicky a líp než ten otravnej asiatec. 

Ve vlaku už jsem jen doufala, že se mně nikdo nezeptá na ten pojebanej ISIC. Ta průvodčí, kterou jsem tam potkala byla anděl. Viděla na mně asi, jak mi je a já jsem jí ten svůj nešťastněj příběh vyklopila. Příhodu s asiatcem jsem ale vynechala. Pak jsme se bavili o víře a řekla mi, že ať si z toho nic nedělám, že Bůh má pro mne něco většího. No tak to jsem zvědavá. Objala mně vzala si na mně Facebook a popřála mi vše nejlepší, že prej na mně bude myslet. No to mně hodně povzbudilo, protože jsem si připadala jak největší kretén ten den.

Dorazila jsem na letiště, kde jsem musela přečkat cca 7 hodin čekání. Po dvou hodinách už na mě šel spánek a tak jsem hledala nějakou lavičku, na který bych to mohla zalomit. Našla jsem jednu jedinou, ale byl na ní nejakej dětskej batoh, tak jsem se tam tak nešťastně podívala a v tu chvíli nějaká paní ten batoh dala pryč a mávla na mně ať si tam jdu lehnout. Paráda. Během spánku jsem se každou chvíli budila s tím jestli mám furt svoje věci u sebe, protože kdyby mi někdo ukradl baťůžek, tak bych byla ještě víc v prdeli. Když jsem tenhle šok měla asi po třetí, ta paní na proti mi naznačila ať v klidu spím, že mi ty věci hlídá. Ta paní co mi uvolnila místo a hlídala věci byla muslimka a ta paní z vlaku byla křesťanka. Obě mi psychicky velmi pomohly aniž by o tom věděly nebo za to něco chtěly. Pointa je, že na víře nakonec vůbec nezaleží a nejdůležitější je lidská slušnost.

Vy jste si mysleli, že tím krušné situace končí? HAhaha. Když jsem letěla do Osla, tak mi stačila normálně občanka. Ovšem když jsem letěla z Osla, tak na mně u gateu začali celníci dělat ciráty, že prej co to mám, že to nikdy neviděli (boha na té občance je znak EU co to na mě zkoušeli?!). Nakonec jsem to nevydržela a vytáhla pas. Protože jsem Barča bystrouška a vzala jsem si ho pro jistotu a jak vidíte udělala jsem dobře. No, když viděli pas, tak se natotata  uklidnili a pustili mně. Jéžiš, takovej humbuk kvůli občance. Neříkám nic. Víte já jak jsem s tou uk kartou nemohla v Norsku nic zaplatit, tak jsem si nebyla moc jistá jestli se zaplatila ta ranní letenka do Londýna, takže jsem celou dobu toho čekání byla nervózní jestli mě vůbec pustí do letadla. No pustili jinak bych vám tady o tom nepsala.

V Londýně pak byli do 15:00 zrušené všechny vlaky, takže než jsem se dostala domů, bylo pozdě odpoledne. Teď si vemte, že já jela hned po noční, takže skoro 2 dny bez řádného spánku. No co už jsem pak nedala byl týpek co na mně začal mluvit z 5 metrů ode mě a já na nej furt házela ksicht, takovej ten znechuceno-nechápavej a on na mně mluvil dál! Ale to nebylo mluvení, ale huhlání. No nedávala jsem to a napsala jsem spolubydlící ať mě čeká u vlaku, že je tady asi nějakej úchyl a že z něj nemám dobrej pocit. No čekala na mě princezna moja.

Tohle je jeden z dalších pro mně velmi osobních článků. A zase nevím jestli ho chci vydat, ale třeba to někomu pomůže. I když to možná z ní jako stěžování, tak i přesto článek obsahuje spoustu tipů a myslím, že i nějaká poselství:
1) hlavně se neposrat
2) buďte připravení na všechno
3) věřte v dobré lidi
S Oslem to nevzdám a vydám se tam znovu a lépe připravená. Vzhledem k situaci se mi vůbec nechtělo vytahovat foťák, takže fotky jen z letadla, ve kterém jsem si pak dala na oslavu zvládnuté situace panáka.




Nakonec by mně zajímalo, jak byste se vy zachovali nebo řešili takovou situaci?

Zatím se mějte pěkně! 



Kam na jídlo v Brně? #1

Dnešním článkem si nechci hrát na žádného gastroprůvodce, spíš nějak zhodnotit jídlo a podniky, které jsem nedávno navštívila. Do některých...